Vzestupy a pády Jana Klimenta

Zažil kariéru plnou zvratů. Od raketového vzestupu na evropském šampionátu jednadvacítek, přes zahraniční štace v Německu a Dánsku, až po návrat do české ligy. Po neshodách ve Viktorii Plzeň zvolil změnu a využil nabídky z Olomouce, která ho přivedla na Andrův stadion.

V současné chvíli vede tabulku ligových střelců, stal se platným členem české reprezentace a vše působí, že si po letech konečně sedlo. otevřeném rozhovoru hovoří o tlaku ve vrcholovém fotbale, životních lekcích i rodinném zázemí, které mu pomáhalo překonat těžké chvíle, včetně vážných zranění.

S počtem jedenácti branek se držíte na prvním místě v tabulce ligových střelců. Máte za sebou přes sto ligových startů, podařilo se vám dostat do základní sestavy národního týmu a do toho už jste i dvojnásobným tátou. Může to být ještě lepší?

Když to takhle vyjmenujete, člověk se musí cítit dobře, to je jasné. Sezonu jsme rozjeli dobře, daří se mi, propracoval jsem se po sedmi letech do reprezentace, což původně nebyl můj cíl, ale samozřejmě mě to potěšilo. Tehdy jsem nikoho moc neznal. Přišel jsem z angažmá v Dánsku a cítil se trochu cizí. Teď je to jiné, znám spoustu kluků, třeba z Plzně, a s přibývajícím věkem se s kluky znáte víc. Cítil jsem se tam mnohem lépe než před sedmi roky. Beru to jako odměnu za práci, kterou jsem odváděl. Děti jsou radost. Nevnímám to jako úspěch v tom smyslu, ale spíš jako obrovské štěstí. Jsem rád, že mě rodina ve fotbale podporuje.

Před sedmi lety vedl reprezentaci Karel Jarolím, nyní van Hašek. Jaké rozdíly mezi nimi vidíte?

Těžko se to hodnotí, protože tehdy jsem byl úplně v jiné situaci. Byl jsem mladý hráč a přišlo mi, že jsem do toho mužstva nepronikl. Měl jsem pocit, že mě spíše berou jako náhradníka, se kterým se moc nepočítalo. Pár zápasů jsem odehrál, ale nepřipadal jsem si jako pevná součást týmu. Na posledním srazu to bylo úplně o něčem jiném. Atmosféra byla skvělá a cítil jsem se mnohem lépe. První srazy už si skoro nepamatuju, hráli jsme třeba v Kataru, ale moc to ve mně nezanechalo, nešlo o nic. Nechci nějak hanit pana Jarolíma, ale osobně jsem se teď cítil pod panem Haškem mnohem lépe. Komunikace s hráči byla na dobré úrovni – přesně vám vysvětlí, proč tam jdete, proč tam nejdete. Myslím, že takovým způsobem by to mělo fungovat.

Své místo jste měl i v mládežnických reprezentacích. Vaše kariéra vystřelila na domácím mistrovství Evropy do 21 let hlavně díky zápasu proti Srbsku, kde jste dal hattrick. Jak na to vzpomínáte?

Bylo to úžasné. Na to se nedá zapomenout. Na turnaj jsem se dostal na poslední chvíli, když nemohl hrát Venca Kadlec kvůli červené kartě a Matěje Vydru nepustili z klubu. Moc útočníků tam nebylo. Volba padla na mě, jel jsem na přípravný kemp, kde se mi dařilo, dal jsem gól, díky tomu mě s sebou vzali i na EU. Venca Kadlec nemohl hrát první zápas, takže jiných variant moc nebylo, proto jsem hrál já. Pro spoustu lidí jsem byl velká neznámá. Ale v tu dobu jsem měl formu. Trenér Dovalil mě tam nechal a dal mi šanci. A hattrick proti Srbsku? Dvakrát jsem byl ve správný čas na správném místě a potřetí už to byla taková euforie, že bych na hřišti vymyslel cokoliv. Zbytek už asi znáte…

Celý rozhovor s útočníkem Janem Klimentem najdete v novém HATTRICKU, který je právě v prodeji!