LAMINE YAMAL: ROŠŤÁK, KTERÉHO SE DOTKL BŮH

Když výstavní ranou vyrovnal semifinále Eura, byl skoro o rok mladší než legendární Pelé při své premiérové trefě na velkém turnaji, a když poprvé skóroval za Barcelonu, byl víc než o rok mladší než Messi při svém debutu na Camp Nou. Věk je tak logicky tím, o čem se v souvislosti s Laminem Yamalem mluví úplně nejvíc…

Den před finále Lamine oslavil teprve sedmnácté narozeniny. To znamená, že skoro po celé Euro mu bylo šestnáct. ŠESTNÁCT! V šestnácti se Messi rozkoukával v céčku Barcelony, Ronaldo zářil v devatenáctce Sportingu, Iniesta válel na Nike Premier Cupu a Beckham hostoval z Tottenhamu v Brimsdown Rovers, o kterém jste nejspíš nikdy neslyšeli.

Lamine Yamal rozhodoval semifinále mistrovství Evropy, na kterém nikdy v historii nehrál nikdo mladší. Motivaci měl teenagerskýma očima obrovskou. Kdyby totiž Španělsko vypadlo v semifinále, musel by si prý zajít do školy pro vysvědčení. Takhle mu známky poslali elektronicky a po finále mohl zamířit rovnou na prázdniny.

Domácí úkoly, Playstation a pak finále

Domácí úkoly ale na Euru nezanedbával. „Né, že bych si tady řekl, že dneska tomu dám aspoň dvě hodiny, ale když jsem na pokoji a nemám co dělat, tak si vezmu iPad a nějaké úkoly udělám a pošlu. Ale když přijdou Nico (Williams) s Fermínem (Lópezem), ať jdu hrát na Playstationu, tak samozřejmě jdu hned. Volného času tady máme hodně,“ vyprávěl během základních skupin.

Tahle nevinná věta dokonale vystihuje to, v čem je Lamine tak výjimečný. Prozrazuje na něj dětskou hravost, trochu toho „rošťáctví“, a hlavně chuť dělat si, co chce. Na hřišti to pak vypadá dost podobně. Španělsko má systém, kterým se Lamine jako jediný nemusí stoprocentně řídit. Jeho úkolem je na konci dlouhého držení balonu dostat přihrávku a „něcovykouzlit“. V šestnácti letech má od kouče de la Fuenteho volnost zkoušet v útočné třetině prakticky cokoli, co ho napadne. Na mistrovství Evropy!

„Vzpomínáte si, když bylo Messimu nebo Maradonovi šestnáct let? On je stejný. Takovým hráčům bychom neměli klást meze. Musíme je nechat rozvinout veškerý jejich potenciál. To se snažíme udělat i s Laminem, jakv reprezentaci, tak v klubu. Máme v péči drahokam,“ rozplývá se de la Fuente, jenž to s mladými hráči umí jako málokdo. Vždyť se španělskou devatenáctou i jedenadvacítkou vyhrál Euro. Jako jediný!

Je to stejné jako, když Carlo Ancelotti říká, že svým hráčům v Realu Madrid moc nemluví do ofenzivy, protože právě tam se nejlépe projeví jejich přirozená kreativita, kterou „jeho“ brazilská křídla – Vinícius a Rodrygo – odmalička pěstovali na betonových hřištích Ria de Janeira, respektive São Paula.

„Na ulici se naučíte nejvíc“

Právě tam se nejlíp naučíte chodit jeden na jednoho a vymýšlet přitom originální řešení. A na betonových hřištích Rocafondy – přistěhovalecké čtvrti půl hodiny za Barcelonou, kde je dnes hlavním motivem veškerých graffiti nasprejovaných na otřískaných zdech právě šestnáctiletý kluk s rovnátky, – se tomu učil i Lamine. „Když se naučíte hrát fotbal na ulici, dává vám to víc možností a prostředků,“ prozradil magazínu GQ. „Dělá vás to zlobivějším. Darebáčtějším než někdo, kdo je trénovaný výhradně v akademii.“

Minimálně na letošním Euru se ukázalo, že přesně takové darebáky teď evropský fotbal – svázaný taktikou – zoufale potřebuje, aby vůbec zůstal zábavný. Pozitivní je, že většině těch, kteří v Německu „bavili“, nebylo ani třiadvacet…

Fotbalistů „z ulice“ je v profesionálním fotbale poměrně hodně, ale na Laminovi je unikátní právě ten mix ulice přistěhovalecké čtvrti a elitní fotbalové akademie, ve které vyrůstal už od sedmi let.

Díky „osnovám“ slavné La Masie totiž dokáže hrát i „systémově“, týmově a na kluka z ulice až nevídaně kombinačně. Díky tomu je absolutně…

Celý životní příběh nejmladšího mistra Evropy se dočtete ve speciálu časopisu HATTRICK, který je věnován právě skončenému Euru.