Česko vs. Anglie: Srovnání vzorů hráčských smluv

Papír, podpisy, potřesení rukou s úsměvem směrem k objektivům kamer a fotoaparátů a je hotovo. Done deal. Smlouva uzavřena. Smlouvy jsou pro svět fotbalu naprosto esenciálním prvkem, jejich podpisy mezi hráči a kluby jsou často ve fotbalovém prostředí záležitostí až s neuvěřitelným mediálním dosahem. V každé zemi však platí jiná pravidla a s tím je i obsah takových smluv samozřejmě v různých ligách odlišný. Proto jednotlivé národní fotbalové asociace vydávají své standardní vzory smluv, v nichž jsou obsaženy veškerá nutná ujednání společně s doporučenými náležitostmi, které by hráčská smlouva měla v dané zemi obsahovat. Údělem následujících odstavců bude porovnat některé rozdíly, v rámci různých tematických okruhů, mezi těmito vzory profesionálních smluv v české lize a anglické Premier League (EPL).

Hráč: Podnikatel/zaměstnanec
Úvodem je třeba sdělit, že v České republice působí drtivá většina fotbalistů v roli osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), a nikoliv jako zaměstnanci klubů. Tento fenomén je ve světě poměrně vzácným jevem, a kromě Česka se vyskytuje například také v Rumunsku a Slovinsku. Ve standardní smlouvě FAČR tedy stojí, že hráč je OSVČ, podnikající osoba, která vstupuje do právního vztahu s právnickou osobou, klubem.

V EPL jsou hráči zaměstnanci svého klubu. Pro fotbalisty jako OSVČ může být nevýhodou, že je na jejich vlastní zodpovědnosti správně zdanit své příjmy a odvést sociální pojištění. Na druhou stranu velká výhoda je značná smluvní volnost, kterou by v opačném případě omezovaly pracovněprávní předpisy týkající se vztahu zaměstnavatele se zaměstnancem.

Omezení aktivit hráče
Pokud jde o mimoklubové aktivity v českém prostředí, je hráč ve standardní smlouvě výslovně limitován pouze zákazem vykonávání jakékoliv sportovní činnosti, která nemá souvislost s klubem, v němž působí. Ve smlouvě EPL se hráč nesmí zapojit do žádných obchodních aktivit, nechat se zaměstnat u jiného zaměstnavatele nebo mimo klubové aktivity provádět profesionálně sportovní činnost, pokud k tomu nedostane souhlas klubu. Avšak tato omezení se nevztahují na investování, nedostane-li hráče do střetu zájmů, nebo neporuší-li tím povinnosti vyplývajících přímo z hráčské smlouvy. Dále též omezení nelimituje hráčovo vzdělávání, ani vytyčená práva ohledně smluv bezprostředně mezi hráči a sponzory (např. ohledně kopaček a brankářských rukavic). Co se týče sportovní činnosti, tak oproti EPL smlouva FAČR tedy obsahuje přísnější ustanovení, jelikož se jedná nejen o profesionální, ale veškerou sportovní činnost, kterou nemůže vykonávat, bez písemného souhlasu klubu. To může být dáno tím, že v ČR fotbalisté jakožto OSVČ mohou podnikat i jinak, bez souhlasu klubu, a v Anglii jsou hráči pod přísnějším režimem.

Čas na odpočinek
Dle smlouvy FAČR má klub povinnost poskytnout hráči minimálně 1 den volna v kalendářním týdnu. Za předpokladu, že taková možnost nevznikne z důvodu rozvržení tréninků a zápasů, má hráč právo využít toto volno kumulovaně v období (zpravidla) zimní nebo letní pauzy. Dále je klub povinen poskytnout hráči v období 12 měsíců 4 týdny placeného volna, z čehož minimálně 14 takto volných dnů musí jít souvisle po sobě. Mladistvým hráčům navíc musí klub umožnit řádně studovat bez krácení odměny.

Smlouva pro EPL stanoví tzv. „Holiday Year“ – období od 1. července jednoho roku do 30. června roku následujícího. V každém takovém období má hráč nárok na celkově 5 týdnů placeného volna, z čehož by klub neměl bezdůvodně odmítnout vybrání části tohoto volna alespoň v nepřetržité délce 3 týdnů. Pokud v rámci jednoho období Holiday Year nedojde k vybrání placeného volna, tak se nevybrané dny do následujícího takového období nepřenáší.

Odměny hráčů
Smlouva FAČR obsahuje ustanovení o seznámení hráče se skutečností, že sestoupí-li A-mužstvo ze soutěže, jíž se účastní, má klub právo snížit hráči odměnu spolu s jejími dílčími složkami o určitou, ve smlouvě ujednanou procentuální hodnotu. Další situace, která je smlouvou upravena nastane, dojde-li ke zranění hráče v souvislosti s výkonem sportovní činnosti pro klub. V takovém momentě náleží hráči základní měsíční odměna v plné výši. Pokud však důvod zranění nesouvisí s výkonem povinností plynoucích z hráčské smlouvy, nemá hráč právo po dobu trvání této indispozice na žádnou odměnu.

V EPL je standardně upraveno, že hráč v prvních 18 měsících doby trvání zranění, jenž si způsobil plněním hráčských povinností plynoucích ze smlouvy, pobírá celou svou základní odměnu. Po zbylou dobu do vyléčení pak pobírá polovinu této částky. V případě zranění nesouvisejícího s hráčskou činností pro klub pobírá hráč základní odměnu v období 12 měsíců a opět polovinu ve zbytku rekonvalescence.

Disciplinární tresty
V případě porušování některých povinností plynoucích ze smlouvy FAČR, může klub ukládat hráči peněžité pokuty ve výších stanovených interními předpisy klubu. Dle standardní smlouvy používané v rámci české nejvyšší soutěže je hráč oprávněn vyslovit nesouhlas s disciplinárním rozhodnutím klubu, a to za účasti kapitána družstva, ve kterém aktuálně vykonává sportovní činnost. Klubu ze smlouvy vzniká povinnost vyřčený nesouhlas s daným hráčem následně projednat.

V anglickém vzoru smlouvy existuje možnost hráče suspendovat až na 14 dnů ve chvíli, kdy dojde k jeho disciplinárnímu provinění. V době tohoto pozastavení činnosti hráč neztrácí nárok na svou odměnu, avšak je mu bez předchozího svolení klubu odepřen přístup do veškerých klubových prostor. Hráč má právo se k dané věci vyjádřit buďto směrem k trenérovi mužstva, v němž působí, nebo přímo k řediteli klubu. Možné tresty, které může klub uložit jsou ústní výtka, zákaz přístupu do klubových prostor až na 4 týdny a peněžitá pokuta, jež za první provinění nesmí přesáhnout výši dvojnásobku jeho základní odměny za 2 týdny, avšak za určitých podmínek se může zvýšit až na šestinásobek základní týdenní odměny.

Podpisy
Platně uzavřená smlouva je stvrzena podpisy hráče a zástupce klubu, v Česku také hráčského zprostředkovatele, účastnil-li se přestupu. V EPL je u každého z podpisů také třeba uvést jméno, adresu a povolání 2 svědků, kteří byli u podepisování přítomni a taktéž zda se transakce účastnil zprostředkovatel a pokud ano, tak kdo, a to jak na straně klubu, tak hráče.

Tečka na závěr
Standardní kontrakt FAČR je k nalezení na úřední desce webu FAČR, kontrakt pro EPL je součástí každoročně vydávané příručky (Premier League Handbook) jako jedna z jejích mnoha příloh. Obecně lze říct, že standardní smlouva pro hráče v EPL se výrazným způsobem liší od smlouvy FAČR především, co se týče šíře oblastí, které upravuje a také jak detailně jsou nějaká témata upravena, v čemž lze spatřovat největší rozdíl. Český vzor je velmi obecný a ponechává spoustu částí plně k dispozici smluvních stran, zatímco anglický vzor velmi podrobně upravuje celou řadu oblastí hráčských práv i povinností. Nelze zcela jednoznačně uvést, který způsob tvorby vzorových smluv je lepší, avšak rozdíly z velké míry plynou z podstaty, zda jsou hráči zaměstnanci klubu, či podnikatelé, jako je tomu v ČR. V každém případě doporučujeme každému (nejen) profesionálnímu sportovci z fotbalového světa, aby před uzavřením smlouvy s klubem určitě využil právního poradenství a pečlivě si veškerá ustanovení smlouvy prostudoval.