Česká repre: Jedna vlaštovka, nebo příchod jara?

Česká fotbalová reprezentace má za sebou druhý poeurový sraz, a byť z něho „káplo“ jen o jeden bod víc než z toho prvního, umělecký dojem byl násobně lepší. Někteří mluví o nalezení herní tváře nebo o najetí na koleje směřující k úspěšné kvalifikaci na MS, ale jen o náhodném záblesku. Jak to vidíme v Hattricku?

Po zářijovém srazu, během kterého dostal český fotbalový nároďák brutální výprask v Gruzii (1:4) a následně „doma“ – byť v Ukrajinci zaplněném Edenu – dokázal těsně zdolat Ukrajinu, upadl český fotbal do hluboké podzimní deprese.

Ale pak přišel říjen a vše se alespoň na chvíli k dobrému obrátilo. Pozitivní střípky přinesla už samotnou nominaci, ve které kouč Hašek naznačil, že si tentokrát nebude hrát na jména, ale konečně zohlední herní praxi a aktuální formu. V Německu tak zůstal třeba i Patrik Schick, jenž se na zářijovém srazu ploužil jako tělo bez av Leverkusenu za ten měsíc odehrál jen 105 minut, nebo Robin Hranáč, jenž si od debaklu v Gruzii zahrál jen poločas na Unionu Berlín, kde jeho Hoffenheim v. prvních šesti minutách dvakrát inkasoval, a od té doby seděl dokonce víc na tribuně než na lavičce.

Naopak Hašek ukázal na komety podzimu Jana Bořila s Janem Klimentem nebo Lukáše Červy, z nichž minimálně první a třetí jmenovaní ukázali, že vybrali dobře. Někteří sice namítají, že pokud je hlavním cílem cyklu je postup na MS hrané za dva roky v Severní Americe, tak je zařazení borce, jemuž bude za dva měsíce už třicet čtyři let, totálně nekoncepční, ale existuje úplně jednoduchá odpověď: Při zdravotních komplikacích Juráska a Ryneše, případně Vlčka, na levou stranu obranné trojky či čtyřky prostě neexistuje jiné řešení.

A hlavně nezapomínejme, že cesta do Ameriky může klidně vést i přes Ligu národů. K dvanácti druhým zemím z kvalifikačních skupin totiž z Ligy národů přibudou čtyři mužstva, která neumístí na prvních dvou místech své kvalifikační skupiny a zároveň vyhrají svou skupinu Ligy národů. Vzhledem k tomu, že země z elitního patra Ligy národů je s nejvyšší pravděpodobností na oněch prvních dvou místech kvalifikace umístí, dostane se na čtyři vítěze skupin z divize B. Před Katarem se to Česku povedlo, ale v baráži vypadlo hned se Švédskem, pokud tomu , aby mělo stejnou šanci alespoň teoretickou naději i před Amerikou, muselo se toho v říjnu sejít opravdu hodně… A sešlo se vlastně skoro všechno…

Kdybychom měli vypíchnout tři klíčové prvky, které k tomu vedle, byly by to asi: Vynechání Patrika Schicka a nasazení Tomáše Chorého. Zařazení Lukáše Červa po bok Tomáše Součka. A postavení levé sešívané lajny Bořil – Provod.

Kromě toho, že Chorý s Červem dali všechny tři české góly a nevypustili jediný krok, přinesli do mužstva – spolu s Provodem a Bořilem – neskutečnou energii, která mu třeba v Gruzii chyběla a kterou týmu bohužel nikdy nedokážou dát hráči jako Schick, Hložek nebo Barák, byť si třeba s balonem rozumějí o dost lépe.

Ať už ale Bořil v té době bude součástí národního týmu, nebo ne, bylo by dobré, kdyby Hašek do té doby stabilizoval zadní řadu. V jedenácti zápasech totiž jeho obranná trojka či čtyřka nastoupila v osmi různých složeních. Neměnila se jen na EURO, a to když možná zrovna měla…

Ze zdravotních důvodů nemohl nastoupit Holeš a místo něj tak dostal šanci Krejčí, jenž už v Gironě pravidelně hraje celé devadesátiminutovky. Zpětně vidět to pro výsledek zápasu nejspíš bylo určující, protože právě Krejčí – stejně jako před měsícem v Gruzii – zavinil penaltu, z které Ukrajina vyrovnala na konečných 1:1. Za zmínku stojí i fakt, že s jeho nasazením šel hodně dolů i výkon Bořila, což samozřejmě může a nemusí souviset. Hráči vám sice vždycky řeknou, že klubová rivalita jde v reprezentaci stranou nebo že se stane na hřišti, zůstane na hřišti, a podobné fráze, ale dvě nejvýraznější postavy pražských „S“, které se ještě nedávno držely v největších zemích pod krkem, v obrana hned vedle sebe? Pro Bořila to prostě nemůže být 100% stejné, jako když vedle něj nastoupí dlouholetý parťák ze Slavie Holeš.

Právě na klubových synergiích výkonů českého nároďáku na srazu vyrostly. Slávistická klika Holeš – Bořil – Provod fungovala skvěle. Stejně jako souhra Červ – Šulc – Chorý, která se vytříbila v minulé minulé v Plzni, a zvlášť mezi Šulcem a Chorým dodnes běží telepatie. Chorý už si ale vyhoví je Provodem a nevšimnout si toho nešlo ani východolondýnských narážeček Coufala se Součkem na pravé lajně…

Hodně se mluvilo o tom, že český tým na desátý a jedenáctý pokus možná konečně našel svou tvář. Našel? A co to vlastně znamená? Zjednodušeně řečeno jde o soubor pár charakteristických jejích prvků, na kterých může tím vzhledem ke svým možnostem stavět. V případě českého nároďáku bohužel nelze doufat, že bude soupeře – ať už na MS, EURO nebo v Lize národů A či B – kombinačně přehrávat, technicky obcházet nebo hrozit z rychlých brejků. Jediná cesta jsou asi dlouhé balony na „Kollera“ a pod ním devět „Galásků“.

Hašek to konečně pochopil a přizpůsobil tomu taktiku i výběr hráčů. Český tým může aktuálně (jako výhled na pár let dopředu) stavět jedině na bezbřehé bojovnosti, vysoké intenzitě a fyzické síle. Do toho konceptu skvěle zapadají právě hráči jako Chorý, Červ, Souček, Provod, Coufal, Bořil nebo Vitík jako odhlédnutím od fyzických sil i Pavel Šulc. Skotské angažmá snad k tomuto cíli výrazně přiblíží i technicky a rychle skvěle vybaveného Václava Černého, ​​ale pro „pohodlnější“, být „pohlednější“ fotbalisté, jako je Schick, Hložek, Barák, Čvančara, Karabec nebo Matěj Jurásek tohle pojetí zkrátka není. S nimi by Češi určitě nenaběhli o deset kilometrů víc než Albánie, a to přes to, že měli větší držení míče. A v jejich mentálních a nejspíš ani fyzických silách zase není možnost přizpůsobit se…

Celou analýzu současné situace české reprezentace najdete v novém čísle časopisu HATTRICK, které je právě na stáncích. Přečtete si v něm mimo jiné rozhovory s Pavlem Buchou, který v Cincinnati žije svůj americký sen, nebo Nastavený čas Milana Macha, který rozebírá roli Sparty a Slavie na evropské pohárové scéně…