Analýza české fotbalové reprezentace: Čas je teď největším českým nepřítelem

Do statistik české fotbalové reprezentace přibudou za březen roku 2024 dvě výhry v přátelských zápasech v Norsku a s Arménií. Obě výhry v poměru 2:1 jsou sice z hlediska psychiky cenné, ale zároveň mají nahořklou příchuť, která ovlivňuje celkový dojem. Jak jej napravit, když největším nepřítelem je čas?

Záleží na úhlu pohledu, jakým se budeme na první Haškův sraz dívat. Zda optimisticky za dosažené výhry, první zapracovávání nováčků či až mušketýrskou týmovost v duchu jeden za všechny, všichni za jednoho. Nebo pesimisticky za nemastný a neslaný herní projev s řadou nedostatků a nedokonalostí. S takovou hrou by nás Portugalci a Turci z evropského šampionátu poslali domů s ostudou.

Puzzle na druhou dobrou

Nic ale není a ani na EURO nebude černobílé. Když se Ivan Hašek ujal role nového kouče národního týmu, měl na svém stole rozházené puzzle, jehož dílky ne vždy do sebe zapadaly, jak by měly a jak by si nový kouč přál. A celý fotbalový národ byl zvědav, jak zkušený a světem protřelý kouč s právnickým titulem začne k sobě dílky skládat tak, aby vytvořily pokud možno co nejdokonalejší obraz. První pokus má za sebou, potíž je v tom, že čas je jeho nepřítelem. Další dva zápasy přijdou na řadu až v červnu, kdy už bude nominace dvaceti hráčů a tří brankářů na EURO uzavřena. Žádná doba hájení, žádné další testy zda vzít toho, či onoho. Bude to muset jít na druhou dobrou, po jednom jediném březnovém bloku. Půjde o úkol velmi těžký, což ostatně přiznal i sám Hašek. Ve hře bude celá řada konstant i proměnných. Třeba to, že Hašek povolal na první akci řadu nováčků, čímž dostál svém poinauguračnímu slibu, že v „merku“ má přes šedesát hráčů. Národní tým se tak před jeho premiérovým srazem výrazně obměnil. Což je oproti jiným letům zásadní rozdíl. Jarní srazy před letním vrcholem bývaly vesměs brány tak, že se už pomaloučku polehoučku ladilo na šampionát. Jak personálně, tak herně, takticky i vztahově. Haškův tým ale nyní stál na úplně nové startovní čáře, byť s hráči, kteří už něco v reprezentací zažili a odkopali, ale zcela logicky nebyli zvyklí na styl práce Ivana Haška a členů jeho realizačního týmu.

Co s hříšníky z Belmonda?

Aby těch starostí neměl Hašek málo, zdědil další. Co s hříšníky z Belmonda? Veřejností ostře sledovaný úlet Coufala, Kuchty a Brabce z Olomouce před klíčovou kvalifikací s Moldavskem vyřešil bravurně. Ani jednoho na březnové duely nepovolal a tím dal jasně najevo, že podobné manýry nehodlá akceptovat. Jinými slovy ukázal na nulovou toleranci a ruku v ruce s tím na novou éru v národním týmu. I když na druhé straně bylo jasné – a zápasy v Norsku a s Arménií to ukázaly – že tři diskotékoví flamendři nejsou na odpis a rozhodně ne na vyřazení z kádru pro EURO. Hašek se na jedné straně zbavil možnosti vyzkoušet si je v součinnosti s novou koncepcí svého týmu, na straně druhé povýšil morální kodex reprezentace nad herní projev. A to je pro budoucí funkční fungování národního týmu více, než pár Coufalových centrů či potencionálních Kuchtových…

Celou analýzu si přečtete v novém čísle časopisu HATTRICK, které je právě na stáncích!