Júsuf Hilál: Za rok budu rozhovory dávat v češtině

Bahrajnský útočník Júsuf Hilál našel v Česku nový domov. Nejen po stránce fotbalové, kde se prosadil v několika klubech, ale i v soukromém životě. Našel si přítelkyni, oženil se s ní a snaží se mluvit co nejvíce česky.

Říká se, že vaše čeština je tak dobrá, že už byste v ní mohl dávat rozhovory.

Možná ne ještě teď, ale třeba za rok. Teď už rozumím všemu, ale mluvit je pro mě těžké. Potvrzuji, že naučit se česky je pro cizince hodně obtížné.

Hodně vám pomohlo, že jste si našel českou přítelkyni?

Už je to moje žena. Jsme spolu tři roky a samozřejmě mi to hodně pomohlo. Pochopit fotbalové výrazy není tak obtížné, fotbalový jazyk je snadný, rozumím všemu, co se okolo říká. Ale mimo fotbal je to trochu obtížné. Život je těžký v jakémkoli jazyce. Teď, když mám manželku, je to o mnoho lepší. Stejně však spolu mluvíme anglicky.

Bez ní byste byl v normálním životě ztracen?

To určitě ne. Třeba objednat si jídlo v restauraci zvládám. Gabriela anglicky mluví, když byla první den se mnou, začala hned překládat, ale já jí řekl, ať to nedělá, protože rozumím. To se týká i klubu. Když trenér něco vysvětluje a obrací se na mě, který jako jediný nemluví česky, říkám mu – pokračuj v češtině, nepřepínej do angličtiny, protože rozumím.

Je arabština v Bahrajnu speciální? Nebo se snadno domluvíte se všemi arabsky mluvícími lidmi?

Jsou tu rozdíly v přízvucích. V zemích Perského zálivu všichni mluvíme stejným jazykem, ale už třeba v Ománu, natož v africké Libyi jemné rozdíly jsou. Přitom Egypt je nám blízký, skoro stejný. Ale Maročané, zvláště ti, co žijí na venkově, mluví tak, že jim nerozumíme. Musíme říkat „shayden satan,“ ještě jednou, ještě jednou, abychom pochopili. A ještě těžší je to s Araby z Ameriky.

Jak jste se manželkou seznámili?

Pomohla náhoda. V létě 2020 jsem nejel se slávistickým mužstvem na letní kemp, měl jsem s trenérem Trpišovským dlouhý rozhovor o své budoucnosti. Jestli zůstanu, nebo ne. Rozhodl jsem se nepokračovat, chtěl jsem jít jinam, neboť jsem chtěl víc hrát. Nevysedávat na lavičce, když klub má na výběr tři čtyři pět útočníků. V té době koupili Krmenčíka a přivedli Simu, to byl důvod, proč jsem směřoval jinam, protože jsem věděl, že víc šancí nedostanu. Dva roky stačily. Svému manažerovi (Viktor Kolář, Sport Invest – pozn. red.) jsem řekl: „Najdi mi nějaký klub, je mi jedno, jestli v Česku nebo jinde.“ Slavia souhlasila, že mě pustí na hostování na jednu sezonu. Na kemp jsem neodjel.

Ale pořád mi uniká, jak jste seznámil se svou ženou?

Měl jsem problémy s podkolenní šlachou. Šel jsem na kliniku, kde na mě měla čekat jedna holka. Fyzioterapeutka… A tak jsem šel a tam se poznal se svou ženou. Máte tedy v tomto ohledu luxusní soukromé služby. Bylo to perfektní. Něco jako osud. Neměl jsem v plánu se s ní setkat. Nikdy jsem ji neviděl na ulici nebo někde jinde, setkal jsem se s ní jako klient. A teď máme syna, jmenuje se také Júsuf.

Islámské náboženství povoluje čtyři manželky. Hodláte se jím řídit?

Každý se mě ptá na tento zvyk, rozumím tomu zájmu. Každopádně to ale není běžné. Před sto lety ano, ale dnes už ne. Můj otec má jednu ženu, moji mámu. Můj bratr má jednu ženu. Všichni mají jednu. V obecné rovině podle islámského práva musíš být v tomto ohledu spravedlivý. Bůh řekl, že pokud chceš, můžeš mít druhou nebo třetí ženu. Ale musí o tom vědět první. A zároveň musíš jim dát všem stejnou lásku, stejné peníze, stejné všechno. Spravedlivý ke všem. Není to o tom, aby si někdo vzal druhou ženu pro zábavu. Není to o užívání si. A já vlastně neznám nikoho z mé země, kdo by měl tři nebo dvě ženy. To bylo před mnoha lety.

Jaké máte plány do budoucna? Hodláte zůstat v Česku?

Během fotbalové kariéry nikdo neví, co se stane teď, co za deset let. Upřímně – líbí se mi tady, mám tu rodinu. A také ji mám v Bahrajnu, mám tam rodiče. A život v Bahrajnu je taky dobrý a snadný od systému daní až po státní úřady. Mluvil jsem o tom i se svou ženou, slibuje, že mě bude následovat kamkoli půjdu. Když jsem hrál v Indonésii, byla tam se mnou. Ještě jsme se nerozhodli, kde se natrvalo usadíme. Mám dům v Bahrajnu a budu mít dům i tady. Pak se společně rozhodneme, co bude nejlepší pro děti.

Pokračování rozhovoru najdete v novém vydání časopisu HATTRICK, který je právě na stáncích!