Rozhovor s Ilkayem Gündoganem v Hattricku
Po životní sezoně, v níž s Manchesterem City vyhrál všechny tři nejdůležitější soutěže – Ligu mistrů, Premier League i FA Cup – se dočkal i nejcennějšího individuálního ocenění. Magazín Kicker vyhlásil Ilkaye Gündogana německým Fotbalistou roku 2023. Poprvé v kariéře, krátce po letním přestupu do Barcelony, kterou obdivoval od dětství.
Nejen o tom, jak přišel k lásce ke španělskému klubu, také o telefonátech s německými reprezentačními trenéry, ale především o hrdosti a ostychu mluvil v rozhovorech s německými médii. Nastínil až hluboké pocity z osobního ocenění a výjimečných okamžiků, které jsou podle něj a pro něj důležitější než tituly a trofeje.
Trojnásobná radost v Manchesteru City, přestup do vysněného klubu vašeho dětství FC Barcelona, zvolení fotbalistou roku – prožil jste nejlepší rok svého života?
Možná ano. Chtěl bych toto období ještě prodloužit. V březnu se nám narodil syn a posledních několik měsíců bylo nesmírně krásných. A to jak ve sportu, tak v mém soukromém životě. A když se ohlédnu za svým působením v ManCity, jedna věc je pro mě velmi důležitá.
Která?
Nakonec nezůstalo jen u titulů, ale také u pospolitosti v kabině, prožili jsme spolu krásné chvíle. Proto jsou uplynulé měsíce obdobím, na které v životě nezapomenu. Neboť kromě trofejí, které to všechno samozřejmě dělají výjimečným, jsou to přátelství a setkání, jenž nakonec zůstávají. V určitém okamžiku už v životě nejde o nasbírané tituly a statistiky, ale o navázané vztahy mezi lidmi a o to, jak se k sobě navzájem chováte.
Je to to, co v naší společnosti a v současném fotbale chybí?
Je to přinejmenším něco, na co by se nikdy nemělo zapomenout.
Bývalý trenér německé reprezentace Hans-Dieter Flick v letním rozhovoru pro magazín Kicker řekl, že na něj váš přestup do FC Barcelona udělal dojem, že to pomůže vám i národnímu týmu. Měl pravdu?
Měl, i když to pro mě nebylo jednoduché. Od začátku bylo jasné, že takové rozhodnutí znamená vykročit z komfortní zóny a vydat se vstříc novému dobrodružství. Do nové země, k novému trenérovi, zvládnout nový jazyk. Vždy existuje několik otazníků. Každý to zná ze svého běžného profesního života, když mění zaměstnání. Nejde jen o samotnou práci, ale často také o mezilidskou rovinu, o nové kontakty. Ale já mám tyto výzvy rád.
Co se vám na nich líbí?
Rád se o sobě dozvídám nové věci. A zjistil jsem, že se o sobě vždy hodně dovím v nových situacích, když se rozvíjím jako člověk. Nehledě na to, že jsem si s Barcou splnil dětský sen.
Co vás na ní již v dětství zaujalo?
Její velikost, výjimeční hráči ve všech generacích, způsob, jakým se se tak fotbal vždy hrál. Tato moje letní změna však nebyla jen o splnění snu, ale také o tom, že ve směsi zkušených hráčů a velmi nadaných talentů vidím velký potenciál. Jsem tu, abych měl vliv, chci pomoci dostat z vynikajícího potenciálu v týmu to úplně poslední.
To po vás v poslední době požadovali všichni tři trenéři, se kterými jste pracoval. Josep Guardiola v Manchesteru City a u německého národního týmu Flick i jeho nástupce Julian Nagelsmann. Jak se tedy díváte na role ve svých mužstvech?
Rád bych se to pokusil vysvětlit svým zvolením kapitánem Manchesteru City. Vyrostl jsem do něj, není to něco, co si můžete vytvořit nebo vynutit. Ostatní hráči vám to tzv. nesežerou, když se uměle chováte jako lídr. Takové věci se dějí přirozeně.
Jste přirozený vůdce?
Je to pozice, kterou velmi rád obsadím. Ale je to také pozice, která v první řadě vykrystalizuje především na hřišti. A tam jde hlavně o výkon.
Probíral jste s tehdejším reprezentačním trenérem Flickem změnu klubu?
Krátce jsme o tom diskutovali. Rozhodnutí padlo po finále Ligy mistrů a hned poté jsem byl u národního týmu. Od začátku, co se o zájmu vědělo, říkal, že to považuje za dobré.
Musí vás reprezentační trenér nejprve „ukotvit“ na správné místo, abyste ji mohl vést podobně jako Manchester City a nově Barcelonu?
Vím, že mě lze využít flexibilně, což zpočátku samozřejmě není nevýhoda. Z mého pohledu je důležité, že potřebujeme jako mužstvo nějaký rámec, základ. Ten tu ještě nedávno nebyl a bylo to vidět. Faktem je, že čím větší důvěru základní sestava získá, tím více se nám to všem a přirozeně i týmu vrátí na výkonu. A pak to budu mít jednodušší já i hráči kolem mě. Čím rychleji se tak stane, tím lépe. Fotbal je o sebedůvěře a sebevědomí. S národním týmem nejsme během sezony až tolik pohromadě, potřebujeme základ, osnovu, abychom byli úspěšní. Vždyť už to bude jen půl roku do začátku domácího mistrovství Evropy. A moc zápasů nám nezbývá. Vlastně ani času.
Pokud byl rok 2023 tím dosavadním nejúspěšnějším, co se musí stát, abyste ho překonal?
Pokud máte na mysli domácí mistrovství Evropy, mohu jen říci, že to neumím dopředu pojmenovat. Dodám snad jen, že jsem plný energie a elánu a že jsem ještě zdaleka nedosáhl svých cílů. Udělám vše pro to, abych v Barceloně uspěl a v létě pak završil snad úspěšnou sezónu.
Byl by korunovací pouze titul?
Stále si dobře pamatuji, jak jsem jako teenager prožíval mistrovství světa 2006 v Německu, samotné zápasy, ale i euforii při společném sledování ve fanouškovských zónách. Jak celé Německo stálo za tímto mužstvem, i když se nedostalo do finále. I my tuto euforii potřebujeme a také víme, že jsme to my, kdo ji musí vyvolat. Pokud se nám to podaří, pak už to by byl možná ten největší úspěch. Zopakuji, že jde o to, o čem jsem mluvil v souvislosti s Manchesterem City. Není to jen o čtvrtfinále, semifinále nebo titulu, nakonec si každý člověk, fanoušek vždy pamatuje tyto emotivní momenty.
Hledí se v Německu právě jen na tituly a trofeje?
Dovolte mi uvést příklad. Před rokem jsme s Manchesterem City vyhráli titul poté, co jsme dvěma mými góly otočili zápas s Aston Villou. Už si přesně nepamatuji, jak jsem dostal pohár pro vítěze Premier League do ruky, ale vzpomínám si, jak…
Celý rozhovor Víta Chalupy s Ilkayem Gündoganem si můžete přečíst v novém čísle časopisu HATTRICK. Poznáte jej podle bledě modré titulní strany s jeho bývalým spoluhráčem Erlingem Haalandem, jenž vyhrál Puma Zlatý míč HATTRICKU.
